Vzhůru do papírny i za elektřinou
V pátek 8. června jsme se my, žáci 9. a 8. ročníku, vypravili do Jeseníků na přírodovědnou exkurzi do přečerpávací elektrárny a poslední ruční papírny v České republice. Po téměř dvouhodinové jízdě autobusem s hudební vložkou jsme dorazili do Velkých Losin. Nejprve jsme projeli město tam a zpět kvůli hledání vhodného parkoviště a nakonec jsme zaparkovali u dřevěného bufetu s venkovním posezením. Po rozpacích nad místní předraženou „ekonomikou (“10 Kč za záchod, to jako fakt?”) jsme se rozčlenili do “gangů a klanů”. Karbaníci, hráči tiché pošty a ostatní normální lidi, jedící svou svačinu a po očku pozorující ostatní.
Před vstupem do muzea papíru nás překvapila slavnostní výzdoba nádvoří a dozvěděli jsme se, že jsme jediná skupina s prohlídkou, protože celý objekt byl jinak uzavřen kvůli svatbě. Škoda, že jako vstupenky nerozdávali svatební koláčky! Prohlídka papírny byla velice zajímavá. Přímo před očima nám na sítu z tekuté směsi papíroviny vznikal papír. Zatímco kluci se snažili koketovat s divou z recyklovaného papíru, my holky jsme obdivovaly již hotový a usušený papír ze sloního trusu. Po skončení prohlídky a svačině jsme se vydali do přečerpávací elektrárny v Dlouhých stráních. Poslechli jsme si přednášku a shlédli dokument o výstavbě a provozu elektrárny a vydali jsme se do labyrintu tunelů s turbínami. V něm mě zaujaly i roztodivné malůvky po stěnách, které by podle našeho průvodce měly pomáhat proti klaustrofobii (ale ve mně spíš pár dalších fobií vyvolaly).
Strmým horským průsmykem jsme v autobuse vyjeli k horní nádrži vybudované ve výšce 1350 m a někteří z nás určitě přemýšleli nad tím, co by se stalo, kdybychom se začali ze srázu kutálet dolů. Vodní nádrž jsme obešli za necelou půlhodinku. Ani mírný opar nebránil pěknému výhledu po okolí, a tak jsme vše fotili a došlo i na společné foto.
Autobusem jsme pak během čtvrthodinky sjeli opět do V. Losin. Naše skupina se tam rozdělila na zájemce o koupaliště nebo o zámek. Co se týče zámku, dle slov několika účastnic je prohlídka nenadchla a pálení čarodějnic, kterým byl prý zámek v minulosti pověstný a na který se hodně těšily (aby se mohly zbavit nepohodlné kamarádky???), se nekonalo. Ale nerudná paní kastelánka prý cejch středověkých procesů nezapřela. Naštěstí vše „vyžehlila“ zmrzlina z místní cukrárny (nebo spíš zchladila?).
Zato termální lázně nezklamaly. Vnitřní bazén nám sice v letním, teplém počasí připomínal spíš saunu, venkovní však nabízel mnohem víc – vířivky i tobogán. Učitelé se o nás žáky náramně starali a rochnili se s námi ve vodě. Byla to pro všechny skutečná „havaj“! Taky jídlo v restauraci tam bylo moc dobré a dalo se pojídat i na lehátkách. Jediná nepříjemnost byl přišlápnutý kotník Aleše z 9.B, který si koupání díky otoku nemohl naplno užít. Ale kamarádi Jirka a Jirka z 9.B ho nenechali ve štichu a vyrobili mu berle z větví, které našli v lese. Takže se nakonec i Aleš na sraz k autobusu dobelhal po svých a mohli jsme vyrazit k domovu.
Výlet, pardon exkurze, byla parádní! Když jsme odjížděli, půlka žactva ještě s mokrými vlasy, tak každý doufal, že se sem ještě někdy podívá.
Sofie, 9.r.
