Fakta: 2 lyžařské kurzy, termín 8. – 20. ledna 2023, 83 účastníků – žáků 7. a 8. ročníku, 8 instruktorů (našich učitelů)
Text je složen ze závěrečných hodnocení a slohových prací zúčastněných žáků
Sedmidenní lyžařský kurz byl super, bavil mě až na pár výjímek. Začal jízdou autobusem, která rychle ubíhala, protože jsme se těšili až tam budeme. A zabavili jsme se tím, že jsme zpívali různé písničky. Autobus nás nedovezl úplně na místo, protože by zbytek cesty nevyjel. Byli jsme ubytováni ve dvoupatrové chatě s názvem Dům svatého Josefa. Pokoje tady vypadaly moc pěkně. Jídla byla v pořádku, snídaně dobré až na některé obědy. Kolem chaty je krásná příroda a lesy. Večer nám učitelé vysvětlili program a dali nám kartičku na Ullovu univerzitu umění, fakultu lyžařského umění. Do ní jsme dostávali body.
Počasí nám celý týden moc nepřálo – chvíli mrzlo, chvíli foukalo, chvíli sněžilo nebo pršelo. První dny zde nebyl skoro žádný přírodní sníh. Třetí den se to naštěstí zlepšilo, tudíž se jezdilo mnohem lépe. Některý den mi lyžování šlo a některý den ne.
Kamarády jsem tam měl super, sranda byla, ale nejhorší věc z celého kurzu bylo chození, chození každý den 6–8 km. Jelikož skipark Gruň nebyl v provozu, museli jsme jít několik kilometrů z kopce pěšky k autobusu a po lyžování zpátky, díky čemu nás často bolívaly nohy. A mně ani nevadilo, že jsme museli šlapat kopec, aspoň jsme si mohli máknout. Někdy někdo jel autem, které nám vyváželo lyžáky a helmy. Lyže a snowboardy jsme si nechávali v areálu Bílá, kde jsme celý týden trénovali. Většinou jsme s přestávkami jezdili od jedenácti do tří hodin a na chatu se vrátili okolo půl páté.
Po večerech bývaly různé aktivity. Jeden den jsme nelyžovali, protože učitelé připravili volný den. Já bych to tak vůbec nenazval, protože jsme šli na dvanáctikilometrovou procházku zasněženou krajinou na Bílý kříž a ke Slovensku. Ale potom už jsme to volno měli. Jednou proběhl i maškarní ples, kde všichni (skoro všichni) měli masky. Já měl masku Ghost Face s knírem, takže jsem se nazýval Ghost á la Mexiko. Večerku jsme mívali ve 22 hodin, což je pro mě akorát čas na spánek. Poslední den jsme vyrobili petici, aby nám posunuli večerku na 23:59. Posunuli, ale s nějakými pravidly. Dvěma učitelům se podařilo dostat se dvakrát za dva týdny do televize. „Až to bylo trapné,“ prohlásil jeden z nich.
Na lyžařském kurzu jsme se naučili spoustu věcí, nejen líp lyžovat. Jsem ráda za učitele, moji oblíbení! Poznala jsem i dost hodných lidí, kterých jsem si ve škole ani nevšímala. Stalo se tady toho víc než za týden ve škole. Byl to velký zážitek a příští rok pojedu zase.
(Adam, Aneta, Eliška, Ema, Gábina, Julie, Lukáš, Miloš, Monika, Petr, Šimon, Štěpán, Tereza, Tomáš)
